Dopis č. 5, I.

Milý Mirku, -

tak jsem přes týden doma a jsem s ramenem v intenzivní lékařské péči. No, ale RTG a od ortopeda by to neznělo nějak moc nadějně, ale naštěstí má manželka zde byla jedna z nejlepších rehabilitačních pracovnic a již se mnou dělá rehabilitaci. Krom toho mám předepsaný ultrazvuk atd. Často letos vzpomínám na Pec a musím se opravdu přiznat, že z těch 14ti vyznamenání (z nich 7 od ÚV ČSTV, ostatní od kraje a okresu), končí zlatou (I. třída za "zásluhy v tělovýchově") mě ta Tvá poprvé do hloubi duše potěšila! Také od chvíle předání, jakoby vedle mne stál Jedlička, který jako první Čech začal lézt a dělat prvovýstupy na českých pískovcích. Měl jsem čím dále větší pocit, jakoby patřila hlavně jemu. Jednou mne viděl s Baušem ve Skaláku lézt a zeptali se mne, zda-li bych s nimi nejezdil z Prahy (kde jsem tehdy byl) na písek. S radostí jsem nabíádku přijal. Ikdyž to byl již tehdy starší pán, bylo toho mnoho, co se člověk mohl od něj naučit a nejen to lezení. (Ale to jsem Ti již říkal.) Chci Ti jen sdělit, že pocit jeho přítomnosti nejen v Peci, ale kdykoliv se na medaili podívám, trvá a sílí - tehdy si při tom říkám: "Ne já, ale on si ji zasloužil". A tak bych Ti chtěl v tom smyslu ještě velmi poděkovat! A když Ti již tak píši, tak bych ještě něco přidal. Bohužel, dcera mi vzala psací stroj na diplomku, takže pro Tebe to bude "luštění písma". To, s čím začínám, je velmi obsažnou záležitostí a proto dnes jen začátek: "Z hlediska vývojového je pro člověka velké štěstí, jestliže si zrozením přinese do života vlastnost chápat věci, které jsou nám lidem (alespoň naprosté většině) prozatím skryté. Z tohoto hlediska se tedy lidé mezi sebou dost značně liší tím, zda jsou schopni a začnou se zajímat o věci, které jsou nad normálním přijímáním pouhých vjemů z fyzického světa kolem nás nebo zda se oddávají běžným radostem a utrpení tohoto světa bez hlubšího zamyšlení, zahloubání. Když někdo dovede nadsmyslové věci chápat a zajímá se o ně, znamená to, že jeho duše vlastní vývojové síly, že se jeho duševno prohlubuje, opravdu vyvíjí a žije!! Není-li toho lidská duše schopna nebo odmítá-li dokonce kategoricky takové věci přijímat a jimi žít, pak tato duše nežije tak, jak by měla. I fyzické tělo potřebuje přináležející nutnou potravu ke svému zdraví a růstu. Něco podobného je je však i s naší duší. I ta musí pravidelně dostávat potravu, která jí vývojovvě přísluší a bez které se nemůže ani dále vyvíjet, ani dále jako člověk žít, poněvadž jeho duše v něm postupně odumírá. Pak mluvíme (a to je známo od pradávna - i staří Indové to znali) o tzv. 2. smrti (tedy nejen v Upanišádách, Védách a Bhagavatgítě, ale i v Bibli je o tom řeč). Druhou smrtí se člověk sám odsuzuje k odpadnutí z normálního lidského vývoje a padá pod tuto úroveň (i to je v učení staré Indie a též v Bibli - Apokalipsa): "Kdo zvítězí, tomu dám hvězdu jitřní" a v tom je míněna planeta Merkur a také od pradávna byla tato planeta symbolicky znázorňována mladým silným mužem, okřídleným na hlavě a patách, jak drží v ruce plamennou louč a běží vpřed: vývojově vpřed! - směrem k Jupiteru (příští znovuzrození Země). Všechna učení dávných dob, ale i učení nová - i dnešní kultury, která se týkala duchovně-duševního života člověka, nabádala, aby se člověk naučil "poznat sám sebe". Tím by se tedy mělo na každé cestě začít. - Dnes se ví o "poznání sebe sama" již hodně a bylo by jistě chybou, kdyby to člověk zanedbával, poněvadž to vede člověka postupně k hluboké moralitě, čestnosti a lásce k bližnímu. Pokusím se dnes co nejstručněji o tom něco říci a začnu základem, poněvadž každý dům musí mít své základy a čím hlubší, tím pevnější. Pro nás se viditelný fyzický svět skládá z: a) říše nerostné, b) rostlinné, c) zvířecí, d) lidské. Toto složení je důležité pro poznání lidské podstaty (tedy poznání sebe sama), která se skládá:

b-zpet.gif (1632 bytes)