Dopis č. 4

14.IV.´88 (II)

FURIJE /

SVĚDOMÍ - Buddha /

Maytrea Buddha - skupinové duše /

já do doby římské/

Kmeny - Když jsme již v předcházejících dopisech začali tím, co tvoří skutečnou podstatu člověka, tak bude prospěšné si uvědomit, že nejen astrální tělo prodělávalo vývoj, ale celý člověk;nejen tedy jeho asatrální tělo, ale i éterické a i jeho Já. Vývoj těchto niterných článků měl pak velký význam pro vývoj samotného fyzického těla. Krátce řečeno: nevypadáme dnes tak, jak vypadal neandrtálec. /Zde mi napadá jedna věc: současná věda - paleontologie uvádí u různých nálezů lebek neandrtálců stáří 150.000 - 50.000 let = zato v British Museum mají stejnou lebku, kterou odhadují na 15.000 let. - Zůstaňme ale u dat 150.000 - 50.000 let. Zpět k potopě světa, vyvíjela-li se každá kultura - indická, perská atd. cca 2.200 let, tak to dělá celkem 10.000 let - a Atlantovci, dle Steinera měli ještě tak řídké, měkké kosti, že by se v bývalé Atlantidě - Atlantský oceán - nenašla žádná kost - byly tak měkké, že se dávno rozpustily. To naznačuje, že časové dimenze, jak si je představujeme dnes, neplatí pro dávnou minulost, ale ani pro budoucnost, vezmeme-li v úvahu budoucí vývoj člověka dle schématu "Weltsystem" (jak jsem Ti ukazoval). I dnešní Indové mají ještě mnohem příznivější kostru nežli my: lehce udělají jóga-padmasan (lotosový květ) - tak seděl i Buddha, u nás s potížemi./ V dopisech z 13.IV. jsem Ti psal, že člověk, pracuje-li na sobě - a to v průměru děláme tak či onak všichni - tak se to projevuje i ve formě, hlavně jeho hlavy (neandrtálec - Schiller). Co se niterného vývoje člověka týče, tak je zajímavé všimnout si třeba toho, čemu dnes říkáme svědomí - ikdyž stupeň svědomí má velkou rozdílnou škálu, dokonce takovou, že se tím lidé mezi sebou do značné míry liší. Pro moralitu člověka má však svědomí velký význam: u někoho navozuje silný stud, který může trvat delší dobu. ale celkem ještě "nedávno", za doby řecko-římské lidé neměli svědomí v naší vyvinutější formě. Lidé tehdy, když se dopustili nějakého nemorálního činu, byli v představách pronásledováni kratší neb delší dobu (dle úrovně člověka) furiemi - zlými bytostmi ženského rodu - ty se později změnily v čarodějnice a pomalu přešly do pohádek. Na každý pád je pocit svědomí (kdežto v duši člověka nastalo svědomí) silný vývojový impuls. Vraťme se ještě k Buddhovi - příští Buddha, který opět vzejde z jednoho z Bodžisatvů (ato ode dneška asi za 3000 let - celkem vždy po 6000 letech) se bude nazývat Maytrea - Buddha. Ten bude mí takovou sílu slova, že bude působit velmi hluboce do duší lidí. To věděli staří Indové. Jistě se hned budeš ptát, proč opět Buddha? (nebude to ten Buddha, který se stal Buddhou 600 let před Kristem, ale bude to nový, další Buddha, duchovně vyspělejší, silnější, ale vzejde opět jen z člověka jako důkaz, jak vysoce se člověk může vyvinout - nebude kázat to, co kázal Buddha 600 let před Kristem, bude kázat věci, které bude potřebovat vyspělejší lidstvo). Bytost Krista tím nebude zastíněna, naopak lidstvo bude tím schopnější chápat bytost Kristovu. Jak se postupně vyvíjelo Já člověka, je nejlépe si uvědomit, jak se vyvíjelo od staré Indie. Snad jsem se Ti zmínil, že je nutné rozeznávat já člověka, které je "dočasné". Začíná početím (ne až narozením), aby se mohlo již zúčastnit vývoje plodu = v tomto období za pomoci našeho vyššího já, které zůstává v duchovním světě. Toto již navozuje povahu, sklony atd. Hlásí se vlastně hned po zrození, dává dítěti určitou individualitu, dle které se brzy projevuje, rychle se vyvíjí a provází člověka po celý život. Zemře-li člověk, tak toto "dočasné já" předává své životní zkušenosti našemu vyššímu já, které čekalo celý náš pozemský život v duchovním světě. Nebylo však ono "dočasné" já ještě ve starých dobách dostatečně individuální? Víme z dávné historie, že lidé, dříve žijící v kmenech, byli na svůj kmen tak silně vázáni a na kmen odkázáni, že v případech, kdy byl někdo z nějakých důvodů (nechoval se třeba tak, jak se každý členkmene měl chovat) vykázán, tak se mimo svůj kmen vlastně cítil tak špatně, že zašel. S tím bylo spojeno celé duševno. Proto tehdy neexistovala ještě duše individuální ale duše kmenová, duše pro celý kmen. To bylo v dobách, kdy se v člověku vyvíjela duše cítivá. (Mirku, celý dopis jsou pouze nahozené myšlenky, a) jednak k doplnění toho, co jsem Ti již napsal, b) jednak k navození dalších myšlenek.) Říkal jsem Ti, jakého jsme měli na gymplu prima profesora a co nám při vyučování stačil ještě vše navykládat. Od jeho mladšího kolegy, který je již také po smrti (a na kterého mne ten první před smrtí odkázal), mám asi na 50 zajímavých dopisů. Poněvadž zde také nebudu na věky, tak to znovu pročtu, to nejzajímavější vystřihnu a udělám Ti z toho zajímavou text-handbook. Jak je Ti známo, "člověk není nikdy doma prorokem", tak musím dbát na to, aby třeba takové dopisy nepřišly do sběru. - Jinak se měj fajn. Jakmile bude jaro, teplo a hezky, tak bych se vydal na okružní cestu. Ty mne můžeš jen vždy uvědomit, pokud bys měl v plánu někam odjet Srdečně zdraví (PS) Teď již budeš mít ode mne na nějaký čas pokoj - Samozřejmě ani na tento dopis nemusíš odpovídat - jen v případě, že bys chtěl něco zpřesnit. A nakonec ještě jednu pro mne důležitou věc: Velmi mi záleží na tom, abys nikdy neměl pocit, abys si nikdy nemyslel - zvláště nyní po těch dlouhých dopisech v tak velmi krátké době - že Tě míním o něčem přesvědčit! Sám jsem byl vždy odjakživa na to háklivý - a nejen já, většina je jich taková. Slabší individuality si dají lehce třeba něco nakukat, ale i když Ty jsi individualita silná a já z mé strany nemusím mít v tomto ohledu obavu o Tebe, tak mi záleží na tom, abys Ty o mně neměl mínění, které právě ve výše uvedeném smyslu u mne nepúřichází v úvahu. I to by bylo omezování svobody - ať již jakkoliv jemným a dobře míněným způsobem. U lidí méně soudných a ješitných na své já by taková doměnka měla za následek naopak odmítnutí bez přemýšlení, až zablokování jejich ducha na dlouhou dobu, ne-li na celý život. To jsem Ti potřeboval zdůraznit. - Měj se fajn

b-zpet.gif (1632 bytes)