Dopis č. 3

13.IV.´88 (I)

Milý Mirku, -

Tys mi 10.4. napsal krátký dopis, ale navodil jsi mi (tam) v něm tolik dalších myšlenek, že jsem Ti nejen musel delším dopisem 13.3. odpovědět, lépe reagovat - ale po odeslání jakoby se další myšlenky jen hrnuly, jakobys šlápnul ve svém voze na plyn. Vraťme se k tomu /trojúhelník nad čtvercem/; Pythagoras nemohl tehdy nic vědět o staré kultuře Indie (i když nutno připustit, že všichni lidé římsko-řecké kultury nesli v sobě reinkarnacemi vše to, co prožívali tehdy dávno ve staré Indii). Ale v další kultuře staroperské kázal o Ahura Mazdao - tedy o něčem úplně novém - Zarathustra. I v další kultuře staroegyptské (Isis-Osiris, Ptolemájci) vyšli na světlo denní s kompletní astrologií (dnes astronomie) atd.; psal jsem Ti v posledním dopise o čísle 7. I pythagorův znak má 7 hlavních úhlů (i když se jeden úhel v sobě ještě vývojově dělí - podstata astrálního těla zůstává - jen se vyvíjí). Vezmeš-li však učení jógy staré Indie, pak ta má (a to mi kupodivu navozuje Tvůj dopis) také 7 vývojových článků: 1) jama, 2) nijama, 3) hathajoga, 4) pránajama (dýchání) - a pak jakoby dlouho nic a začíná se: 5) dharana, 6) dhjana, 7) sámadhi. - I když některá literatura vkládá po 1),2),3),4) ještě prathiara, tak jama a nijama možno spojit v jedno, poněvadž se týká snahy v obou případech uvést člověka na morální úroveň. Hathajóga (Asany - cvičení) - záležitost těla fyzického, pranajama = těla éterického a jama, nijama i když je na 1. místě, tak se jedná o tělo astrální a já (nebo = prathiaru). Pokud by se něco zdálo přehozené, tak to nevadí, poněvadž se lidé dříve vyvíjeli jinak než dnes. A správně jsi usoudil ! jak je důležité být v těchto věcech vzdělán. Mirku, to je opravdu veledůležité, to já poznávám čím dál tím více! Vše se pak člověku otevírá, osvětluje, vysvětluje, a to nejdůležitější ze všeho je, že člověk pozná, co je správné! To má i nedozírný vývojový dopad pro člověka samotného. Vycítit ze svého nitra, co je a co není správné. Kupodivu člověk k tomuto pak začne dostávat důkazy samovolně a ne jen jeden k jedné a téže věci! Onen /trojúhelník/ staré Indie je symbol radžajogy (v samádhi, ztrácí jakékoliv vědomí své individuality - stává se vším, je schopno ve všem žít /ÁTMÁ/). Jednou Ti vypíši v angličtině některé věty z The VOICE OF THE SILENCE from the Book of the Golden Precepis (předpisů) for the daily use of Lanoos (něco pro práci Já ve své duši citové, rozumové a vědomé a na svém astrálním a fyzickém těle (=toto je nejtěžší vůbec, práce na fyzickém těle - je ale možné a dle svého vývoje přenášíme nejen velké hodnoty duševní, ale i ve formě ! Ovšem, milý Mirku, s jakoukoliv litraturou, která se týká těchto věcí jsou dalekosáhlé potíže v tom, že se v nich objevují až nepochopitelné chyby! Například jeden z nejváženějších znalců orientální moudrosti na počátku tohoto století, profesor Schlagintweit, ve svém spise "Buddhismus" uvádí, že se "buddhové a bodhistsatvové objevují (zrozují) v těle na Zemi aby vedli, učili lidstvo". Mezi buddhou a bodhistsatvem (Bodžisatva) je úžasný (i vývojový) rozdíl. Buddha je ten, který dosáhne takové lidské dokonalosti, že v okamžiku, kdy této úrovně dosáhne (v okamžiku smrti) zůstává již nadále v duchovním světě (i tam má své poslání), nezrozuje se jak bodžisatvové. Schlagintweit nepřekládá také často některé pojmy správně. Já jsem měl tu senzační možnost studovat tyto věci v angličtině, vydanév Indii známými vzdělanými jógíny (většinou lékaři, kteří zasvětili svůj život staré indické moudrosti. Ale vše, co je z té doby ještě zachovalé ve Védách a Upanišádách, v Bhagavadgítě je již jen pouhé zrcadlení mnohem hlubší moudrosti. Ale já jsem měl možnost si toto ověřit v antroposofii. Dostal jsem z Anglie v angličtině, tedy anglický překlad antroposofické přednášky. Ať znám angličtinu jak němčinu, tak se to nečetlo dobře v angličtině. Proč? To proto, poněvadž překladatel zdaleka většinou nemá ty hluboké znalosti samého autora. Ale věc jde dál. Četl jsem některé české překlady antroposofie a překladateli byli lidé, kteří se antroposofií zabývali a přesto většina starších překladů nestojí za moc. Proč? Protože je nutno takové knihy překládat z ducha německého jazyka do ducha jazyka českého. Dlouho, dlouho jsem se vůbec neodvažoval překládat. Až mne to začalo jednou za dlouhý čas zajímat, jak bych se s tím vyrovnal já sám. Přesto velmi nerad právě antroposofii čtu v češtině. Konečně, existují-li nějaké překlady, tak ty jsou i letité, takže i řeč je stará, letitá a i ta se časem způsobem vyjádření mění. Jinak, co se podobné literatury týče, tak po prostudování celých "hromad" dávám přednost pouze dr. R. Steinerovi a Lic E. Bockovi co se antroposofie týče a vůbec jakékoliv literatury tohoto druhu. Je to nejnovější, časově nejnovější možnost správným způsobem vniknout do jakéhokoliv duchovního poznání. Vůbec se neomezuje pouze na okultní poznatky, ale otevírá člověku pohledy do veškerého civilizačního snažení člověka. Už vidím, že z toho opět začíná být další dopis. Prozatím tedy končím tento 13. IV. den a počkám, napadne-li mi něco. Z celého Tvého posledního dopisu je nejcennější Tvůj poznatek, jak je důležité být v těchto věcech povšechně a důkladně vzdělán. Tento poznatek si stále a dokonce čím dále tím více ověřuji a začal jsem se studiem v roce, kdy Ty jsi se narodil - 1952 ! Představ si. A přes tu dlouhou a pílí naplněnou dobu, mohu stále opakovat SOKRATA: "Vím, že nic nevím". Kupodivu, kdo těmto jeho slovům správně rozumí, tak ho to neodrazuje od dalšího poznávání, ale naopak! A nezapomeň na každodenní časově krátkou práci svého já zahloubáním se meditativně nad J.E. 1.-4. a 14. a to tak, že o každém slově budeš čím dále tím více intenzivně přemýšlet, tedy nikoliv prostě jen odříkávat. Jsou v tom velmi účinné impulsy - ikdyž dlouho se Ti bude zdát, že na sobě nic nepozoruješ. - Milý Mirku, výše uvedeným jsem se Ti snažil nastínit z čeho se člověk vlastně sestává, ještě s dodatky. Dnes bychom pokročili k tomu, jak se normálně články naší lidské bytosti (fyzické tělo, éterické, astrální atd.) chovají bez našeho přičinění, čili co je jim vlastní, co je jejich charakteristikou. Začneme tím, co se nás, našeho života nejvíce týká: spánek, smrt. Podstatu našeho vědomí nepronikneme, nevíme-li, co člověk prožívá během svého každodenního spánku. To první, co nastává spánkem , je změna souvislosti jednotlivých článků. Usneme-li, tak na lůžku zůstává fyzické tělo a éterické tělo. Tělo astrální a já se od prvých odpoutává, žije samostatně v duchovém světě. Éterické tělo musí zůstat s fyzickým, poněvadž by se toto začalo rozpadávat. Řekli jsme, že éterické tělo celý náš život bojuje proti rozkladu fyzického těla. Poněvadž během spánku nejsme spojeni s astrálním tělem, nemůžeme během spánku projevovat vědomou vůli, nemůžeme nic vnímat. Během našeho spánku žije astrální tělo jiným způsobem života. Do spánku nás nutí únava. Fyzické tělo si může uchovat tvar = formu = podobu jen prostřednictvím éterického těla, které si k tomu potřebné síly získává z astrálního těla! Toto tělo uchovává v sobě vzory, dle kterých éterické tělo dává fyzickému tělu formu, podobu. To je nejvíce možné během spánku. Jestliže astrální tělo bdí, může poskytovat éterickému tělu nutné síly (vzory) fyzické podoby jen do určitého stupně, poněvadž je v denním stavu vědomí zaměstnáno vjemy fyzického světa a tyto denní vjemy (postřehování) jsou rušiteli těch "vzorů" (sil), které éterické tělo potřebuje k udržování fyzického těla. Během denního vědomí proto "vzory","síly" nutné pro éterické tělo (a dále pro tělo fyzické) nepůsobí plnou silou (již toto nasvědčuje, jak důležitý je pro člověka spánek a to je jen jeden z pohledů). - Jak naše fyzické tělo je včleněno do fyzického světa, tak je tělo astrální včleněno světu astrálnímu a je tedy z tohoto světa během denního, neb vůbec bdělého vědomí, vytrženo; při procitnutí ze spánku vsaje tělo astrální tělo fyzické a éterické. Tyto se tělem astrálním naplňují (nejde to tak naráz, jak si myslíme), poněvadž mu mohou poskytnout ústrojí 5-ti smyslů k postřehování. Astrální tělo se spánkem vrací do svého astrálního světa, z kterého si při probuzení přináší nové síly. Jako fyzická bytost je člověk článkem Země. Astrální tělo však v podstatě náleží světům, kde jsou i jiná světová tělesa. - Mezi bděním a spánkem je stav snění = toto je zvláštní kapitola a není nyní pro výše a níže uvedené tak nutné se tím zabývat (Freud se v tomto směru dost mýlil). Stačí k tomu podotknout jen to, že při bezesném, hlubokém (atedy zdravém) spánku je třeba, aby se astrální tělo zcela oddělilo jak od fyzického, tak i od éterického těla. Při snění (sny) je astrální tělo od fyzického těla jen potud, že není již spojeno s tělesnými ústroji smyslovými, ale s éterickým tělem zachovává přece jen určitou souvislost. SMRT - nastává takovou změnou v souvislosti lidské bytosti, kdy se éterické tělo, které je po celý život ve dne, v noci spojeno s tělem fyzickým, se začne z těla vytrácet z různých důvodů: sešlost věkem, v důsledku choroby, těžkým úrazem, utonutím, udušením, sebevraždou atd. Pro éterické tělo nasdtává stav, v jakém během života člověka nebylo. Vytrácení éterického těla ze zemřelého člověka trvá 3-4 dny. Pak se začne rozřeďovat, rozšiřovat do éterna. Ale vtěch 3-4 dnech je ještě napojeno na tělo astrální, které éterickému tělu navodí vzpomínku na celý prožitý život od narození do smrti člověka ve velkém, barvitém, panoramatickém obraze. Pamatuj si: ten obraz vidí éterické tělo - toto mělo odjakživa schopnost nahlížet do duchovního světa. Proto velkokněží (hierofanti) ve Starém Egyptě pokládali vybrané schopné adepty do ještě otevřených pyramid (než v nich byl pohřben faraon), kde k tomu účelu ve zvláštní chodbě měli kamenný sarkofág, ve kterém adept, ze kterého vyjmuli jeho éterické tělo, ležel po 3-4 dny. Jeho vyjmuté éterické tělo z fyzického mělo možnost nahlédnout a tak se přesvědčit o existenci duchového světa. V éterickém těle existuje určitá dokonalost vzpomínky. Pružné, zdravé éterické tělo má také dobovou paměť. Vzpomínka mizí tou měrou, jak éterické tělo pozbývá své formy! - řídne, rozšiřuje se do éterna, do celého vesmíru (jehož obrazem je utváření lebky člověka), ztácí formu, kterou mělo ve fyzickém těle (ale forma, podoba zemřelého člověka, trvá dále jako duchovní obraz člověka). Po 3-4 dnech po smrti stále trvá astrální tělo zemřelého člověka; v něm zůstává všechno, co si osvojilo vlastní činností během života ve fyzickém těle. U některých lidí nastává po 3-4 dnech, t.j. po odplynutí éterického těla na určitou dobu úplný útlum. Astrální tělo jiných přechází hned do tzv. KAMALOKY (jak tomu říkali staří Indové). - Dnešní křesťané v trochu jiné, zjednodušené představě, tomu říkají prostě "očistec". V určitém smyslu to sice vystihuje představu kamaloky, tato nám však posmrtný život určitého posmrtného období docela jasně vysvětluje. Je důležité, aby o tom člověk věděl. z hlediska vývojového je to důležité: V této kamaloce si totiž opakujeme náš předcházející pozemský život a to velmi zajímavým zúpůsobem. Opakujeme si způsobem zpětným všechny zážitky našeho života od okamžiku smrti až do svého ranného věku, kam až sahá naše vzpomínka. Vše však prožíváme čistě z morálního hlediska. Např. ne to, co někomu třeba řekneme nehezkým způsobem, ale pociťujeme přesně to, co pociťoval ten druhý, kterého se to týkalo. Prožíváme tak vše, čím jsme někoho slovy neb dokonce tělesně napadli, komu jsme lhali atd. atd. V postatě však si tím opakujeme každou noc, kterou jsme tím samým způsobem prožívali během hlubokého spánku během života. Ježto spíme asi tak 1/3 života, tak i kamaloka trvá tak dlouho, jak jsme se dožili, tedy 1/3 našeho věku. Výše uvedené je jen stručně naznačeno. Po kamaloce putuje naše posmrtná duše celou sférou Měsíce, kde zanechává všechno to negativní, špatné, co v nás ještě bylo. Srovnáme-li to se skutečným životem ve fyzickém světě, pak to můžeme vyjádřit příkladně takto: Člověk má např. žaludeční vředy, odoperuje se mu třeba 1/2 žaludku, nebo je nutné vzít člověku jednu ledvinu, neb jednu nohu (postihuje silné kuřáky), někdy i obě nohy atd. Ve fyzickém těle je pak takový člověk mrzákem, špatně se pohybuje a i jinak je jeho život těžký, omezený. To samé je ale v duchovním světě. Při své posmrtné pouti musí lidská duše, obrazně řečeno, také ze sebe něco "odříznout" co je špatné a také se stane tím do určité dané míry hříchů na duchu "mrzákem" a nebude chopen žítv duchovním světě tak, jak hříchy nepostižená duše (neprojde např. dobře Sluncem) strn.? zdravá = zdraví. To vše má veliký význam pro další příští život na Zemi, až přijde opět jeho znovuzrození. Velmi, velmi důležité je pro posmrtný život také to, nechal-li svou duši člověk v předcházejícím životě žít chudým duchovním životem, nedával-li své duši potřebnou vývojovou potravu (jak ji dáváme fyzickému tělu), nechal-li svou duši na pospas pouhému vyhledávání radovánek, bezstarostného života, nepracoval-li pilně na vývoji svých niterných článků své podstaty bez zájmu o vyšší duchovní poznání, nečerpal-li silné tvůrčí síly z různého umění atd. Důsledkem je pak to, že se my lidé stále od sebe tak velmi vývojovvě lišíme, místo abychom se čím dále tím více jeden druhému podobali nejen krásným, čistým zevním zjevem, ale i krásnou čistou duší. Na tom všem záleží krásný a spokojený život pro všechny na této Zemi. - Ještě k vývojově - kulturním poznatkům a moudrosti starých dob: Lidé nemyslili dříve tak, jako my dnes. Měli zcela jiný způsob myšlení, které se velmi pomalu přetvářelo na myšlení dnešní. Třeba taková mytologie starých Řeků. My to dnes pokládáme za zajímavé pohádky, ale je v tom samá opravdová skutečnost. Od starořecké mytologie k Aristotelovi je jen velmi malý krůček, ale Aristotelem začíná nejen velký krok, ale celý dlouhý skok do jiného způsobu myšlení. Aristoteles - Hegel - Steiner. Tak a zas 4 stránky. Koukám, že se lepším v písmu. Zdá se mi to být přece jen čitelnějším. Měj se moc fajn.

b-zpet.gif (1632 bytes)