Dopis č.1

středa 25.2.(´88)

Milý Míro - kamaráde a bratře můj milý -

právě jsem se vrátil z Klínovce, kde jsem s přestávkou (krátkou) po dva týdny dlel na lyžích. Vrátil jsem se, abych si vypral, dal roztrhané věci do pořádku atd. a nejpozději počátkem příštího týdne tam opět jel. Pokud je zima jako taková. Mimo to se tam sejdu s Vláďou Veselým (Anapurna s Albrechtem +). Stal se z něho víceméně námořník. Postavil si loď, udělal kapitánské zkoušky a jezdí o prázdninách po Baltu. Většinou jsou to přístavy Švédska. Tvuj dopis jsem si přečetl s velkým zájmem! Hlavně o té teorii života. Odepsal jsem Ti ihned na korlístku, když píšeš, že za necelý týden odjíždíš do Nepálu.

   Je to moc dobře, že přemýšlíš o životě a právě o "ukřižování". Znovu mi to potvrzuje působení LOGOS, poněvadž jsem podobnou myšlenku dal nedávno na porcelánový talíř, na který jsem vzadu napsal: "My všichni jednou nutně projdeme ukřižováním". Dlouho jsem nemaloval na porcelán a zdálo se a zdá se, že tato záležitost už vyzněla. Tím více jsem se pustil do olejů. Kupodivu mi výstavní porota přijme vše co namaluji, bez ohledu na námět a myšlenku (konečně nic jiného nemaluji). Ale silně se liším od dnešních běžných malířů. Maluji vpodstatě to, o co Jsi se chtěl pokusit. Zpočátku se mi zdálo, že obrazem míníš onu graficky znázorněnou spirálu života, což by v Tebou dané podobě zůstalo grafickým vyjádřením. S mou malířskou tvorbou je to však takové: zásadně a podstatně se liším od ostatních současných výtvarníků. Ano, maluji představy a myšlenky, ale u mne není žádný obraz nikdy hotov. Nemůže být, poněvadž taková specifická, určitým směrem se vyvíjející a tedy stále dále pokračující myšlenka se stále prohlubuje. Normální dobrý krajinář má obraz hotový za 1 až 2 hodiny (je-li jen trochu dobrý rutinér). To není u mne. Nutně musím vymýšlet zcela nové techniky malby. Jistě, obrazy poutají kdekoho, i ty, o kterých bych si to ani nemyslel. Strhuje mne to jako kdysi, když jsem si vymýšlel nové náměty a techniky na porcelán. Zjišťuji však, že je to časově tak náročné, že docela vážně uvažuji zanechat jakéhokoli malování. Dokonce jsem před výstavou přestal chodit ven. V myšlenkách toho však bylo tolik,že jsem to stejně nemohl do výstavy stihnout. Tak jsem vystavoval malbu na obyčejném kameni - žule: "J.S.Bach: Braniborský koncert" (to měla být skizza a jako skizza skoužit na pořádný větší obraz, pokud bych to stihnul). Nestojím o vystavování, ale rád dlím mezi takovými lidmi, kteří se snaží malovat. Ale porota usoudila, abych vystavoval ten kámen. No celkem jsem se podivoval, že to tak zapůsobilo. Máš-li diaprojektor, tak bych Ti poslal barevné dia některých vystavovaných obrazů. A i ty obrazy, které jsi viděl, mají dnes jinou podobu. V talířích se podstatně změnily náměty a jsou nanejvýš abstraktní. Ten porcelán a mé oleje však vytlačují z našeho bytu normální oleje, některé vzácné a všechny z Tater. Tak jsem již za babku prodal Votrubu, Hálu, Víta Skálu (ten byl vládou pověřen, aby restauroval "Bitvu u Lipan" na Petříně) a nyní to čeká "Korunu Tater" a velezajímavý "Ľadový štít" a ještě není vše rozvěšeno. A bere to čas, to je to nejdůležitější. Člověk musí v tomto životě rozhodnout o své činnosti tak, aby mu dovolovala jít perspektivně vpřed, aby ho nesrážela, nezdržovala a hlavně "nesváděla". Přijel se podívat BROŽ na novou a hrající mariánskolázeňskou fontánu. Seděl u mne přes tři hodiny a dal si ta vyřezávaná křesla přemístit tak, aby se mohl stále po celou návštěvu dívat na dva obrazy. Vypracoval se pílí a vzděláním na malíře, kterému ministerstvo školství pořádá v zahraničí výstavy. (Poslední ve Vídni s velkou slávou a oceněním.) Mohl si postavit za Prahou vedle naší tenisové "hvězdy" Mandlíkové pěkný ateliér s bydlením (mimo pěkný byt v Praze). Při odchodu mi řekl, že je hřích, že nemaluji. Ovšem to mi nemohlo moc říci. Jak výše píši, mám na všechno, co je na tomto světě, docela jiný názor a peníze mne nikdy nijak nezajímaly. (Spíše bych řekl nesváděly. Můj vztah k penězům byl vždy takový, že mi zachovával naprostou osobní svobodu. Nedovedl jsem obětovat nic pro peníze. K tomu Jsi došel i Ty a mám velkou radost, jakým poznáním vyjadřuješ bod AHA.) K tomu však není zapotřebí jasnozřivosti, ale to jsem Ti již zřejmě psal. Zamyslíš-li se, pak přijdeš na to, že dojít k takovým poznáním jako jsou: "není třeba spěchat", "jednoduchost je vše", "netřeba peněz", "vím, že nic nevím" atd. bez jasnozřivosti je pro člověka v jeho vývoji mnohem cennější, přijde-li k těmto samozřejmostí svého nazírání. To se pak časem stále prohlubuje do dálek nebetyčných a hlubin nejhlubších. K jasnozřivosti se lidstvo opět znovu vyvíjí, proto v dávných dobách opustilo ono atavistické, temné jasnozření, při útlumu svého vědomí, aby se stalo jasnozřivým při plném vědomí. Jde o hegelovskou čistotu, jasnost a sílu myšlení, oproštěnou od nánosů v důsledku nízké morálky, slabé vůle, sklonů ke všem druhům obyčejných, nízkých požitků atd. Ten, kdo to nedovede, toho zřejmě čeká onen Tvůj "úlet".

    Avšak konec světa nenastane tehdy, kdy si to lidé představují. Jestliže stále všechno tak precizně "klape" ve vesmíru, jak nám dokládá astronomie, tak to stejně dobře "klape" i s dobou konce světa. S tím si však člověk s jasnou, pevnou, vyrovnanou a probuzenou myslí nedělá starosti. Konec světa strašil vždy v historii lidi nevyrovnané, tápající a stále kráčející "v temnu". Vysvětlení bodu AHA v uvedených pojmech je myšlenkově jasnější a perspektivnější, než naznačuje "životní spirála". Zdá se mi, že vysvětlením bodu AHA danými pojmy Jsi mnohem dále než naznačenou spirálou, ve které se mi zdá být dost věcí nepodstatných, které pak zbytečně vedou k "úletu" (s příslušným vysvětlením jako je zbláznění, zabití atd.), což vede k neopodstatněnému konci světa. Kam vede "úlet"? Zde bych připomenul, že je lépe naučit se čekat a věřit. Zde pak člověk pozná, jak je důležité vědět, co to vlastně ve své podstatě je lidský osud, který je tak velmi nutně těsně spojený jak s minulostí, tak s budoucností, což nakonec vyúsťuje ve vývoj, stálý vývoj, úžasně perspektivní a celé eóny dlouhý. To si umět živě představit je velká věc, v tom je jeden z největších životních impulsů, velká životní síla.

   Čím dále píši, tím více a silněji pociťuji, jak je nutné, abychom se setkali a sice tak, abys si jednou vyjel za mnou, poněvadž nikde jinde by se nenašlo tolik potřebného klidu jako zde a nejen to. Vidím jasně ze spirály, že je nutné ukázat Ti i jiné spirály, které, bohužel, nelze přenést do ADRU, kde, jak píšeš, bude tanec, pivo a různá setkání. Čili velký trh a shluk lidí a hodně hlomozu, čož vše může být neobyčejně lidsky milé, ale neprospívá to hlubšímu zamyšlení. Tyto dvě věci nutno oddělit a o to jde: nelze žít ustavičně v tanci a zpěvu nebo ustavičně v odloučeném rozjímání. Děkuji za milé pozvání na karneval. Snad mi to ještě připomeneš podrobnějším programem. Jistě to bude stát za to se tam podívat (ale dnes jen kvůli Tobě). Nakonec: Stále mi ale není jasný obraz, jaký si představuješ. Mé vlastní obrazy s docela jasnými představami mi dají i několikaletou práci (přece se při takové činnosti niterně vyvíjíš). Diogenes, Sokrates a jiní, to všechno byli velikáni a bylo jich více. Domů a do rodného kraje, jak si představuješ, není ani dobře se vracet, poněvadž jde v každém případě o návrat a my všichni máme jít vpřed. A vracet se domů jako "osvícený " a "prorok" je přelud. Od dětství jsem vždy slyšel, že "nikdo není doma prorokem" a dokonce je to i v Bibli. Tak musíme metamorfovat i ten Diogenův sud v dnešní době na něco, co nějakým způsobem pokročilo vývojově vpřed!!!! Mám však radost, že usiluješ ve svých představách o to, aby tyto - myšlenkově hluboké představy - byly také vyjádřeny obrazně. Je to něco, o co jsem poslední drahná léta usiloval - a jak jsem Ti výše napsal a vysvětlil, není to jednoduchá záležitost. Kdyby někdo věděl, kolikrát jsem terpentýnem smýval hotový obraz a kolikráte jsem ho přemalovával, měnil, prohluboval, metamorfoval, tak bys pak uvěřil, proč chci malování vůbec nechat. (Již z toho vidíš, že bych si malováním nevydělal ani na kůrku chleba.) Je ještě jiný způsob vyjádření a je působivější, poněvadž je bezprostřední, ale to vše vyžaduje velké, dlouhé debaty. - Až se tedy jednou na chvilku zastavíš a zcela zklidníš a odpoutáš od toho, co Tě stále někam táhne, pak nastane chvíle, a nemusí trvat dlouho, kdy budeš schopen si ve svých představách vybavit chtěný obraz tak jasně, že se Ti bude často zjevovat až jej konečně naskicuješ, později namaluješ (můžeme malovat i spolu). Bylo by to zajímavé. Pak se může zjistit, a skutečně stát, že Tvé představy budou tak živé a silné a Tvé výtvarné vyjádření také tak silné, že snaha toho druhého vyzní jakoby naprázdno. To se jednou stalo (ústně víc) a všechny síly z jednoho jakoby přešly na druhého. Tak je nyní rozmalován veliký (co do rozměrů) obraz, který ještě čeká na dokončení až bude jaro (a to kdoví). I na ten se pak můžeš podívat, přijedeš-li. Může to být pro Tvé představy i podnětné. Jedná se v tomto případě totiž o věci, záležitosti, kdy jeden má tak specifické osobní představy, o kterých ten druhý nemůže mít nejmenší potuchy a když, tak tam bude vnášet představy, které ty druhé mohou sice třeba doplňovat nebo i smývat. Tedy ony čtyři stránky o teorii spirály života zůstávají prozatím u mne. Nic se také neděje, máš-li před odjezdem nebo Jsi-li pryč. Vypadá to, že nejbližší okamžik setkání zůstává na toho 27.6.: Everest 87 - letní horolezecký festival. V každém případě ty čtyři stránky Ti dříve nebo později rozhodně vrátím. A nyní k té veliké a bohaté zásilce (dvě celé roury) plakátů. Chtěl jsem a žádal jsem o jeden Lhotse nebo Daulagiri a nyní jich mám takovou spoustu a ještě v mnoha duplikátech. Co s tím mám dělat? Jistě, předně Ti moc děkuji za vyhovění mému přání, ale napiš mi, zda-li si přeješ, abych se pokusil prodat co budu moci. Píši: "pokusil", poněvadž se u nás v papírnictví objevily podobné plakáty z Himalájí (jako např. I.Petřík - Annapurna atd.), čili jako běžná koupě a v Praze jsem viděl dokonce obchod s tapetami, kde se daly koupit tapety na celé stěny s různými vrcholy z Himalájí (mimo Vysoké Tatry) atd. Pokud zůstává Tvá cena Kčs 20,- za kus, tak udělám menší dotaz a sdělím. Jinak Ti sděluji, že jsem 9.1. oslavil v tichosti mé 75. narozeniny a také jsem 1.1. t.r. přestoupil z horolezeckého oddílu do našeho lyžařského oddílu. Nesedí mi "se vyvalovat" v horolezeckém oddíle jako nějaká rekvizita. V lyžařském oddíle jsem odjakživa stejně žil, pracoval, funkcionařil jako v horolezeckém oddíle. Po předání funkce v horolezeckém oddíle, ve kterém, ač pro T.J. funguje velmi zdárně, se poměry změnily, mi dnes vyhovuje oddíl lyžování, kam jsem přenesl krásné radostné kamarádství a mohu říci, že se tam nyní cítíme všichni tak senzačně, že nám to dělá dobře. Stýkáme se často po celý rok a kam dnes lyžařsky přijedu, tam všude září teplé slunce kamarádství. Škoda, že jsme se neviděli v Peci a žes nemohl s námi na tamnější DISKO. A ještě ke konci Tvého dopisu "pod dvojčárou": Kdybys to nechtěl dělat, prosím, pošli vše zpět atd., abych nemusel dál vysvětlovat a přemýšlet. Milý Míro, v těchto věcech (a věř tomu) není nikdy konce s přemýšlením, ani s vysvětlováním. To zcela jasně vyjádřil již Sokrates svým "vím, že nic nevím". Po prostudování asi 290 spisů jen antroposofie, aniž bych se zmiňoval o několika ročnících obsažných časopisů Goetheanum téhož směru (což by dělalo na desetitisíce stránek), bych sice neřekl to samé, respektive ve stejném znění jako Sokrates, (ale nic jiného tím nemohl myslet),než k čemu jsem došel výše uvedeným já (a to se nezmiňuji, co jsem prostudoval o staré Indii, Persii, egyptsko-chaldejské a řecko-římské kultuře atd.,atd.). Prostě hloubka a dálavy se tak prohlubují a rozšiřují, že nakonec ve srovnání s tím, co víš a co všechno ještě nevíš, se dá opravdu říci to samé, co řekl Sokrates. A to se dá nyní říci i o vědění, ke kterému došlo v tomto fyzickém světě (myslím všechny existující vědy). Ale na tom si můžeme jen dokázat, že vědomí člověka se úžasně rychle prohlubuje a jeho dimenze se nepředstavitelně rozšiřují, když vezmeme v úvahu, že ještě tak před 150 lety se na Karlově universitě učilo to, co se dnes učí děti v základní škole. V něčem je sice rozdíl, já např. tvrdím, že dnešní psychologická věda je svými znalostmi proti znalostem starých Indů na úrovni 1. třídy základní školy. Dnešní psycholog nedovede říci naprosto nic o lidském já, ani pořádně vysvětlit, co vlastně lidská duše je. Srovnám-li to s věděním starých Indů, pak jsem nepřehnal a nepřeháním, řeknu-li, na jakém stupni je dnešní psychologie (což potvrzuje i "kam až došel" chudák Freud). Vyjadřuješ-li sokratovým "vím, že nic nevím", že stejně všechno nestihneš, pak Jsi opravdu na správné cestě, které se drž. Bere mne čert, že mnozí univerzitní profesoři se snaží dělat dojem, že všechno vědí. Kupříkladu univezitní profesor Korbelář, který vydal objemnou knihu "Naše léčivé rostliny". Na té knize je hodnotné jen to, že ji ilustroval Svolinský. Sám pan profesor o mnohých rostlinách píše, že nejsou dodnes dostatečně prozkoumány. Co píše například o srdečníku? To samé. A dr. Müller dovedl před válkou o srdečníku napsat celé čtyři stránky a doložit farmakologickou literaturou z celé Evropy. Pan profesor Korbelář se neodvolává na nikoho, jen na sebe! A obyvatelé naší republiky to baští. Zdravím Tě co nejsrdečněji, na Tvých cestách přeji to nejlepší z hloubi svého srdce.

Tvůj Mirek

b-zpet.gif (1632 bytes)