horní právo

klad.jpg (41133 bytes)


Léta Páně 1577, 10. prosince,[1] 
vystavil pan Adam Zilvar na Novém Dvoře a Kryštof Zilvar a pan Petr Milštejnský a pánové z Hradce Králové 
privilegium hornímu městečku řečenému Horní Svoboda[2], ležícímu pod Zlatými Rýchorami[3] na řece Úpě. 
Všichni čtyři pánové přivěsili a přitiskli na listinu své pečeti. V této listině se pan Kryštof Zilvar zazavázal 
dát úplnou horní svobodu dolu na zlato zvanému Grosse Pinge[4] na Zlatých Rýchorách ve Sklenářovicích, 
se všemi horními právy, jako v jiných velkých horních městech, a svobodami, které nebudou omezovány. Tuto 
listinu svobod jsem já, Simon Hüttel, držel ve svých rukou a četl jsem ji, abych o tom mohl podat zprávu atd. atd. 

18. října 1580[5]  
Potvrzení horní svobody horního městečka řečeného Svoboda, které je položeno pod Zlatými 
Rýchorami na Úpě atd. atd.
My Rudolf Druhý, z Boží milosti zvolený římský císař, pro všechny časy 
rozmnožitel říše, král v Německu, Uhrách, Čechách, Dalmácii, Chorvatsku, atd. atd., arcivévoda rakouský, 
markrabě moravský, vévoda lucemburský a slezský, markrabě lužický atd. atd., vyznáváme veřejně touto listinou 
přede všemi za nás, naše dědice a následné krále v Čechách: 
Když nás naši počestní věrní milí nejmenovaní prostí těžaři[6] na zlatých 
a stříbrných dolech a obyvatelé horního městečka řečeného Svoboda pod Zlatými Rýchorami, kteří sem oddaně 
dorazili, nás žádali, ježto již od zesnulého císaře Ferdinanda atd. atd. našeho milovaného pána předchůdce 
nejslavnější blažené paměti byla stanovena horní práva a svobody. Prosili nás proto co nejponíženěji, abychom 
jim milostivě potvrdili nejen nárokované právo, nýbrž i vzhledem k tomu, že od té doby, co těžaři na tomto 
dole usilovně budovali, je největší část velmi zchudlá a dolování je prý obtížné, abychom jim s další milostivou 
pomocí vyšli vstříc. Proto jsme to vzali na jejich nejponíženější prosbu zvláště v úvahu, a sice nejen pro 
zvelebování a pozvednutí zmíněných důlních těžařů a obyvatel, nýbrž také k rozhojnění majetku naší komory, 
rozhodli jsme se vědomě a milostivě jim toto povolit a učinit jim ještě další milosti vědomě prostřednictvím 
účinnosti této listiny z moci českého krále a v úplnosti takto: 
A sice 
za prvé, když se zesnulý císař Maxmilián atd. atd., náš milovaný pán a otec velmi slavné blažené paměti, 
narovnal se všemi třemi stavy naší České koruny kvůli horám (důlním dílům), které se vyskytují a stavějí 
na pozemcích stavů, jak se tím v jednom i druhém řídili ještě v pětasedmdesátém roce, všechno v souladu 
a podle prokázání vytyčených a do tisku daných horních narovnání. Proto mají svrchu zmínění těžaři dostat 
tytéž svobody a milosti, jaké mají právem ostatní doly v naší České koruně a také mají mít moc jich užívat. 
Kromě toho 
jim chceme milostivě podle libovůle odpustit náš desátý díl poplatků, které jsou nám povinni dávat ze zlaté 
a stříbrné rudy, od toho je tímto zvlášť osvobozujeme, a až budou mít zisk, jsou povinni všechno zlato a stříbro, 
které mezitím při zmíněném dole vytěžli a získali, nedodávat nikam jinam než do našich vlastních mincoven 
za určený nákup. 
Také jim tedy 
má být dodávána z našich trutnovských lesů potřebná výdřeva do jejich dolů, tak dlouho a tolik, kolik bude 
podle okolností třeba, avšak bez újmy potřeb našich kutnohorských dolů a tamějších poddaných, to vše podle 
naší milostivé libovůle a za příslušný poplatek z lesa. 
Dále mají být také 
všichni obyvatelé a budující těžaři včetně všech těch, kteří s tímto horním dílem v dobrém obchodují přivážením 
nejrůznějších potravin, na všech našich a královských pozemcích osvobozeni ode všech cel, mýt a dávek jako 
ostatní horní města a nikdo jim v tom nemá činit překážky. 
A rovněž 
jim tímto milostivě povolujeme, aby všichni řemeslníci zde mohli provozovat rozličná počestná řemesla a 
obchod, také zřizovat a udržovat obecné spolky řemeslníků a cechy a mít příslušnou pravomoc. 
Načež prosíme s plným důrazem 
všechny naše nynější a budoucí ustanovené komorní rady a vrchní mincmistry i perkmistry[7] v našem Českém 
království a chceme, aby svrchu zmíněné těžaře a obec při těchto našich privilegiích pevně podporovali, 
ničím proti tomu je neutiskovali ani nezatěžovali či toto ani jiným nedovolovali. Takto konejte naši konečnou 
libovůli a přání milostivě a bez úskoku. 
Zlistiněno s naší přivěšenou císařskou pečetí, dáno na našem královském hradě v Praze osmnáctého dne října atd. atd. 
léta Páně osmdesátého, v pátém roce našeho římského panování, uherského v devátém a českého v šestém atd. atd. 

Poznámky

[1] SCHLESINGER, L.: Simon Hüttels Chronik der Stadt Trautenau. Prag 1881, s. 227.

[2] Pergfreiheit (Bergfreiheit) = Horní (Důlní) Svoboda

[3] Gülden-Rehorn (Goldene Rehorn) = Zlaté Rýchory, správněji by mělo být Zlatý Rýchor, protože tento název se vztahuje pouze ke kopci Bártův les (Bartel busch- Berg)

[4] Grosse Pinge (Grosse Benigne) = Velká pinka, Velký obval (Velká Dobrotivá)

[5] SCHLESINGER, L.: Simon Hüttels Chronik der Stadt Trautenau. Prag 1881, s. 252-254.

[6] Gewerk = těžař, člen společenstva těžařů - podílel se na financování provozu dolu

[7] perkmistr = důlní dororce, zaměstnanec těžařstva - dohlížel na chod dolu