Regnum alchymiae

Blahoslav Janeš

Proslov přednesený při příležitosti slavnostního otevření výstavy Regnum alchymiae
v Národním muzeu v Praze dne 29. března 1994.


Výstava "Království alchymie" je nadmíru záslužným kulturním činem, za který vděčíme Národnímu muzeu a který nám přibližuje jednu dosud zanedbávanou stránku badatelského a duchovědného úsilí našich předků. Dává nahlédnouti do nebývalého bohatství knižních fondů zámeckých knihoven spravovaných Knihovnou Národního muzea. Tyto fondy představují více než jeden a půl miliónu svazků a tematika alchymistická v nich zaujímá významné místo. Alchymistická literatura těchto fondů je poprvé představena naší širší kulturní veřejnosti.

Bohatost těchto fondů naznačuje, jakou významnou roli hrálo studium alchymie v kulturním počínání našich předků, a skladba těchto fondů nám dokazuje, že zájem jejich šel daleko za hranice jakéhosi plochého, zištného zlatodějství, že to byl zájem daleko hlubší, jdoucí k základním otázkám filosofie, pohledu na makrokosmos a mikrokosmos, na člověka a jeho místo v přírodě a v kosmu, na smysl jeho života, na život jako jediné Velké Dílo, Opus Magnum jeho duchovní transformace. Výstava předkládá velmi šťastný výběr nejdůležitějších děl středověku, období renesance i baroku a osvícenství, ze sféry i kultury evropské a mimoevropské, jmenovitě arabské a hebrejské.

Alchymie ve svém nejnižším pojetí bývá chápána jako nauka a praxe přeměny kovů a látek, neobsahujících zlato, v tento drahý kov, respektive přeměny kovů obecných v kovy drahé. Velký arabský alchymista Geber, vlastním jménem Abu Missa Gebir ben Hajjan, který žil v 8. století, označoval obecné kovy za nemocné, drahé kovy za zdravé, a prostředek k jejich proměně, Velký Elixír či Kámen Mudrců, byl od nejstarších dob tedy pokládán současně za všemocný prostředek, dávající i člověku fyzické zdraví a duchovní moudrost. Tato vazba mezi hmotnou a duchovní transmutací existovala tedy odjakživa, alchymie nebyla tedy původně transmutací hmotných kovů a teprve později disciplínou duchovní. Není pochyb, že jak na úrovni hmotné, tak i duchovní byla praxe úspěšná a že nekončila v šarlatánství na úrovni transmutace hmotné a poblouzněním na úrovni transmutace duchovní. Právě naopak, alchymie zůstávala vítězem na obou uvedených úrovních; právě tato souběžnost je projevem hermetického zákona souvztažností, projevem základního poučení Smaragdové Desky.

O tom, že ještě před objevem atomového štěpení došlo v historii moderní i vzdálenější k přeměně kovů, existují velmi věrohodná svědectví. Van Helmont a Helvetius provedli a zjistili přeměnu rtuti a olova ve zlato, a v minulém století bylo provedeno podobné zjištění ve fotochemické laboratoři Vysoké školy technické v Charlottenburgu profesorem Miethem a jeho asistentem Stammreichem. Osud alchymisty Setona na dvoře saského kurfiřta Kristiana II. je velmi přesvědčující; toto téma však by přesáhlo rámec této rozpravy. Dnes je výroba zlata při propojení světového hospodářství nezajímavá, protože by záhy vedla k celosvětovému zhroucení měn a zániku hodnotového systému, a to si žádná mocnost nemůže dovolit.

Trvalý význam si však zachoval duchovní aspekt alchymie. Když po 2. světové válce v roce 1945 byl v Praze založen Kruh duchovního bratrství jako sdružení duchovně pracujících lidí různých směrů, byl vedoucím jedné ze sekcí praktikujících mystiku akademický malíř Rudolf Hradečný. Hradečný vyučoval dle metody Sebottendorfovy, jehož knížku Praxe starého tureckého svobodného zednářství sám přeložil. Byla to metoda duchovní transmutace cestou, jež je obdobná cestě alchymické a má mnoho společného s praxí německého zednáře Jana Křtitele Kerninga.

Sepětí alchymie s mystickou praxí ukazuje dílo Heinricha Khunratha, které najdeme v sedmé vitríně naší výstavy: Amphitheatrum Sapientiae Aeterneae, kde jsou znázorněny samohlásky I A O používané při koncentračních cvičeních. Žák dostává toto poučení na cestu: "Přišel jsi na svět, abys poznal Boha, sebe sama a duchovní svět. K tomu dospěješ 1/ modlitbou v nitru, 2/ prací v laboratoři. To jest největší filosofie." Ryzost zlata, které mělo být získáno transmutací kovů, závisela na osobních vlastnostech operatéra, zejména na jeho vlastnostech morálních. Pouhá práce s hmotou nestačí, musí se k ní připojit i subjektivní složka meditativního rázu, takže zde platí, v příslušné obměně dávné heslo benediktinů "ora et labora" a zásada, že laboratorium je současně oratorium. Alchymie se tak postupně stávala naukou o přeměně duchovní, o sebezdokonalení jedince.

Tím se alchymie přiblížila k oblasti zasvěcovacích společností a nejsme překvapeni, jestliže mezi exponáty této výstavy najdeme dosti rozsáhlý úsek literatury zednářské, v návaznosti na rosekruciánství a na esoterické tradice evropské vůbec. Alchymie v tomto smyslu může být chápána jako věda o proměně člověka ve smyslu formování jeho duchovního vývoje k dokonalé bytosti. Toto pojetí je paralelou k pojetí programu zednářství, s tím rozdílem, že na místo přeměny kovů neušlechtilých ve zlato působením duchovní síly Kamene mudrců hovoří zednářství o opracování hrubého kamene v dokonalou krychli, přičemž onen spiritus agens je v obou případech stejný, duchovní energie plynoucí z jediného Božského zdroje, který zednáři nazývají Velikým Stavitelem Všehomíra. Dvanáctá vitrína naší výstavy pojednává o vztazích mezi oběma duchovními proudy, které se od 18. století zesílily a byly neseny osobnostmi zvučných jmen jako Ignác Born, hrabě Josef Maxmilián z Lamberka, jenž osobně znal hraběte de Saint Germain i Cagliostra a v Cagliostrovi poznal zakladatele esoterické větve zednářství, vycházející z egyptské mytologie, totiž pozdějšího řádu Memphis Misraim.

Vazby mezi zednářstvím a rosekruciánstvím dokládá další exponát, tentokrát z Mladé Vožice, Freimaurerische Versammlungsreden der Goldung Rosenkreuzer des Alten Systems, od Hanse Heinricha von Ecker und Eckhofen, který spolu se svým bratrem Hansem Karlem byl v době josefínské zakladatelem Řádu Asijských bratří a sám byl členem Zlatých a Růžových Křižáků a zasloužil se o první připuštění Židů do řad svobodných zednářů.

Osobnosti Phillipa Aureola Theophrasta Bombasta Paracelsa z Hohenheimu, muže, jehož pětisté výročí narození jsme vzpomněli v minulém roce, velkého astronoma, lékaře a teosofa, jsou věnovány dvě další vitríny. Dlel v Moravském Krumlově na pozvání Jana z Lipé a v tamějším zámku měl svoji alchymistickou laboratoř. Jeho nauka o Signatura rerum je základem sympatetického lékařství.

Naše výstava, budiž řečeno závěrem, poskytuje letmý pohled do řady nauk, kdysi prohlašovaných za tajné, či spíše nauk z nutnosti utajovaných. Duch času se změnil, co bylo včera tajné, je dnes přístupné každému vážně hledajícímu. V našich knihovnách již nejsou libri prohibiti, alespoň by neměly být. Nadešla doba duchovní svobody, s níž přišla i vlna falešných proroků a nastala nutnost umět rozeznávat duchovní koukol od pšenice. Naše výstava se pokouší, kromě jiného, ukázat, že existuje jedna pravá spiritualita, která má pouze řadu tváří, klenoucích se nad naším horizontem v širokém oblouku alchymie, magie přes kabalu a nauky zednářské až k rosekruciánství.

Jest ovšem jeden rozdíl ve způsobu práce mezi zednářstvím a alchymií. Zednářství pracuje ve skupinách, v lóžích, zatímco alchymie především individuálně. Tento rozdíl je ovšem pouze ve vnější formě, neboť těžiště je v obou případech v duchovním úsilí jednotlivce. Zásada "Koche, koche ohne Unterlass" - "Vař, vař bez ustání" platí pro oba směry. U práce lóžové dynamika skupiny dodává pouze energii, silové impulsy, ale pracovat musí každý sám na sobě. Je proto nesprávné očekávat od skupiny duchovní vývoj jenom proto, že se jedná o skupinu. Duchovní disciplíny nejsou srovnatelné s vyučováním nebo kursy v profánním světě, nebo třeba s divadlem, kde si zaplatíme vstupné a sedneme si do hlediště, v pasívním očekávání, co nám bude předvedeno. Hledající ve skupinách musí přicházeti s aktivní touhou po poznání a zdokonalení se a s ochotou především dávat, posilovat egregor skupiny a teprve v druhé řadě přijímat. A říká-li někdo, kdo takovou skupinu chce opustit, "že mu to nic nedává", měl by si položit především otázku, kolik on sám vložil osobního úsilí do sebe sama i do skupiny. Duchovně pracující společnosti nejsou organizace minulého režimu s placenými úředníky. Vždyť v podstatě hledáme všichni pouze jediné, bez rozdílu, kterou cestou se ubíráme: hledáme Kámen mudrců, kterým přetvoříme s pomocí Nejvyššího sami sebe, proměníme olovo ve zlato. Jak praví již zmíněný Heinrich Khunrath: "Jak zázračný jest Bůh ve svých dílech. Vlastníma očima jsem viděl zlato, ne obyčejné, ale filosofické, dotýkal jsem se ho rukama, jazykem jsem je ochutnal a nosem jsem je čichal."

V podstatě jsou všechny tyto nauky prostředkem k vytvoření duchovního člověka. Je již druhořadé, jdeme-li cestou Růžových Křižáků a stavitelů Šalamounova Chrámu, kabalistů nebo alchymistů. Všechny tyto stezky vedou ke stejnému vrcholu.


Copyright © 1994 Blahoslav Janeš

b-zpet.gif (1632 bytes)