Magia naturalis Giovanniho Battisty Porty

Luboš Antonín


"Magia naturalis" v pozdní renesanci představovala obecnou přírodovědu a ještě v 17. století se pod tímto základem běžně vyučují základy fyziky, chemie a techniky. Významně přispěla k rozmachu vědeckého bádání. K jejím úspěchům patří například objev přípravy kyseliny dusičné zahříváním směsi sanytru (dusičnanu draselného) s kyselinou sírovou, který položil základ k výrobě této kyseliny v průmyslovém měřítku. Autorem tohoto objevu byl Johann Rudolph Glauber (1604 - 1668), který se zabýval hlavně prodejem tajných léků a chemických předpisů. V esoterickém výkladu chemických procesů vycházel z řecké báje o Argonautech. Obtíže a nástrahy, se kterými se Argonauti setkávají na své plavbě za zlatým rounem, symbolizují podle Glaubera jednotlivé fáze alchymistického díla.

Podobně se na půdě magie a alchymie při svých přírodovědeckých zkoumáních zdržoval i Giovanni Battista Porta, rodák z jihoitalské Neapole a objevitel tepelného účinku světelného záření procházejího čočkami v kameře obscura. Giovanni Battista Porta (1538 /1545?/ -1615), filozof, matematik, astrolog a právník, založil přírodovědnou Academii de secreti, kterou však musel na příkaz inkvizice rozpustit. Kromě lásky k přírodním tajemstvím se též věnoval spisování komedií a tragedií, kterých napsal okolo třiceti (jeho hra Astrolog byla v sedmdesátých letech na repertoáru pražského Divadla Na zábradlí). Německé vydání jeho knihy Magia naturalis oder Haus - Kunst - und - Wunder - Buch... z roku 1715 je bohatým arzenálem. Šestá kniha Magie naturalis pojednává o umělé výrobě drahých kamenů, kniha sedmá pojednává v duchu renesanční teorie o sympatii a antipatii o magnetu. Portova Phytognomonica, vydaná v Neapoli roku 1588, je nejobsáhlejším renesančním dílem o tzv. teorii signatur. Podle teorie signatur věci, které vykazují tvarové podobnosti, budou mít pravděpodobně i podobné vlastnosti. Množství ilustrací je v knize seřazeno tak, aby každá z tabulí zobrazovala přírodniny tvarově podobné lidským orgánům. Tvarová analogie zubů je ukázána například pomocí plodů, připomínajících svým tvarem lidský chrup a je doprovázena následujícím textem: "Existují plody a kořeny stromů, které tak dovedně napodobují lidské zuby, že je zcela zjevné, že tyto podobnosti Příroda neukázala z jiného důvodu, než aby člověku připomněla, že platí na bolesti a růst zubů. Přinesme některé příklady, abychom to ukázali. Zrnka granátového jablka věrně napodobují zuby: autoři dosvědčují, že odvar z nich platí na nemoci dásní a na pevnost zubů. Borová semínka nejlépe napodobují řezáky: jehličí borovice vařené s octem mírní bolest zubů..." (překlad Jiří Matl)

Ve spise De humana physiognomia srovnává Porta typy lidských tváří s hlavami různých zvířat a stává se tak předchůdcem fyziognomiky, později rozvíjené Lavaterem. V ilustracích k Coelestis physiognomoniae ... spatřujeme postavy muže a ženy v solárních a lunárních analogiích. Teorie o signaturách s teorií sympatie a antipatie podnítila vytvoření terapeutického směru - sympatetického lékařství. Tento směr sledovali někteří středoevropští lékaři od druhé poloviny 16. století až do první poloviny 18. století. I když se další vývoj medicíny ubíral nakonec jiným směrem, dnes, kdy jsme svědky vyčerpání dosud platného vědeckého paradigmatu, se s teoriemi, podobnými teorii signatur, setkáváme u struktur nazývaných v moderní matematice fraktály či ve vědě o znakových strukturách, semiologii. Rovněž moderní etnologie a některé proudy v soudobé psychologii "rehabilitují" teorii o signaturách, obsaženou vedle filozofie Paracelsovy také zásadním způsobem v díle G.B. Porty a jejich nástupců, z nichž jmenujme alespoň Leonharda Thurneissera z Thurnu, Bartoloměje Carrichtera, Oswalda Crolla či v úvodu již zmíněného Rudolfa Glaubera.


b-zpet.gif (516 bytes)