Athanasius Kircher a "magie přírodní"

Luboš Antonín


V roce 1666 Johannes Marcus Marci z Kronlandu, tehdy největší autorita Pražské univerzity, doporučuje pozornosti Athanasia Kirchera, správce jezuitského muzea v Římě, záhadný rukopis. Okolo roku 1585 jej údajně císaři Rudolfovi II. nabídl alchymista a mág John Dee. Rukopis měl pocházet od Rogera Bacona a byl psán v šifrách, které se Johnu Dee nepodařilo rozluštit. V moderní literatuře je znám jako tzv. Voynichův rukopis a úplně rozluštit se jej nepodařilo dodnes.

Johannes Marcus Marci z Kronlandu, známý svými objevy lomu světla a rázu koulí, se neobracel na Otce Kirchera náhodou. Vzdělaný jezuita měl pověst největšího kryptografa doby. Narodil se roku 1602 (nebo 1601) nedaleko Fuldy, v roce 1618 vstoupil do jezuitského řádu a svůj život zasvětil vzdělání. Ve Würzburgu studoval matematiku, filosofii a orientální jazyky. Po vypuknutí třicetileté války se odebral do Avignonu, kde studoval starožitnosti a pokoušel se rozluštit egyptské hieroglyfy. V roce 1637 doprovázel kardinála Friedricha Saského na Maltu, kde se Kircherovi dostalo významných poct od velmistra Řádu Maltézských rytířů. Poté působil osm let na Collegiu Romanum jako lektor matematiky a hebrejštiny a nakonec se stal soukromým učencem. Spravoval také jezuitské muzeum, které dodnes nese jeho jméno.

Okruh Kircherových zájmů byl obdivuhodně široký. Zabýval se matematikou, optikou, akustikou, magnetismem, astronomií, medicínou. Studoval orientální jazyky a zajímal se o archeologické nálezy. Kircherovi je přičítáno prvenství v objevu fenoménu laterny magiky, uveřejněném ve spise Ars magna lucis et umbrae ..., Amstelodami (Amsterdam), 1671. Autor věnoval toto dílo Janu Bedřichovi z Valdštejna, velmistrovi křížovníků s červenou hvězdou a budoucímu arcibiskupovi pražskému. Ten se stal zakladatelem proslulé zámecké knihovny v Duchcově (od dvacátých let tohoto století uložené na zámku v Mnichově Hradišti), která obsahuje více než dvacet Kircherových děl.

Nacházíme mezi nimi díla věnovaná egyptským památkám, včetně spisu Oedipus aegyptiacus, na kterém Kircher pracoval přes dvacet let. V duchu renesančního symbolismu považoval Kircher egyptské hieroglyfy za posvátné písmo a byl přesvědčen, že pronikl do hloubky jeho smyslu. Ve svém přesvědčení se však Kircher stal obětí žertu orientalisty a sinologa Andrease Müllera, který zaslal Kircherovi fingovaný dopis psaný neznámými znaky, které sám vytvořil, a prosil Kirchera o pomoc při jejich rozluštění. Když Kircher poslal promptní odpověď, veřejně se mu vysmál.

Spis Arca Noe je pokusem o rekonstrukci Noemovy archy na základě číselných údajů obsažených v Bibli. Podobně se Kircher pokusil o ideální rekonstrukci Babylónské věže a visutých zahrad Semiramidiných. Jako příslušník jezuitského řádu, který byl především řádem misijním, působícím i na Dálném Východě, věnoval Kircher pozornost náboženskému životu a staročínským památkám (spis China Monumentis qua Sacris qua Profanis ...). Ve spise Magnes sive de arte magnetica podává Kircher návod, jak "by se osoby na míle od sebe vzdálené mohly magnetkami dorozumívati"; v Phonurgia nova mluví o Aelově harfě, za jejíhož znovuobjevitele je rovněž považován.

V roce 1638 Kircher popisuje svá pozorování z výbuchu Vesuvu a ve dvousvazkovém díle Mundus subterraneus vyslovil své názory na vnitřní uspořádání země. V XI. knize tohoto spisu vyslovuje i svůj negativní názor na alchymii, skrze kterou "co zaslouží poznání, nebylo přece až dosud poznáno". Zvláště pokusy o transmutaci kovů považuje za plné šalby a klamu a jako člen Tovaryšstva Ježíšova se zevrubně a obšírně pouští do úvah, ve kterých spatřuje za pokusy alchymistů prst ďáblův.

Athanasius Kircher přes své široké vzdělání a rozsáhlé dílo nebyl pochopen novodobou vědou a v 19.století upadl téměř v zapomenutí. Teprve druhá polovina našeho století ocenila jeho ohromné intuitivní schopnosti. Kircher, jak se zdá, nepatřil ani do světa alchymie, ani do světa vědy. Daleko spíše lze jeho dílo zařadit do oblasti "přírodní magie", o které největší Kircherův žák, německý matematik Kaspar Schott praví, že představuje "skryté poznání tajemství přírodních".


b-zpet.gif (1632 bytes)