Triumfující vůz antimonu

Luboš Antonín


Řecké slovo KOSMOS značilo původně učesanou koňskou hřívu, ale rovněž i to, co bychom dnešními slovy označili jako "make up". Etymologická souvislost kosmetiky a vesmíru - kosmu - vypovídá o tom, že obojí mělo pro starobylé kultury společný základ: řád vytvářející půvab. Podle Knihy Henochovy prý "synové boží" odměnili lidské dcery, ve kterých pro jejich krásu našli zalíbení, za jejich přízeň tajemstvím astrologie, mediciny a v neposlední řadě i kosmetiky. Základem líčidel starých Egypťanek byla patrně směs uhelného prachu s antimonem. Také Arabky, podobně jako Egypťanky, si líčily obočí tmavomodrým preparátem antimonovým, aby básník mohl opěvovati jejich antilopí oko.

Antimon, zvaný bílé olovo, byl alchymisty ceněn jako univerzální lék. Pomocí leštěnce antimonitového (sirník antinomitý, Sb2S3) se oddělovalo zlato od stříbra. Podle mínění alchymistů nebyl antimon ničím jiným, než kaogulujícím Merkurem. V literatuře je nazýván "album plumbum", "plumbum sapientium", "Saturnus philiosophorum", "plumbum minerale", "plumbum mortuum", "Mercurius noster" a také "terra nigra", protože byl považován za symbol zemskosti, pralátky. Protože v přírodě doprovází stříbro a zlato na jejich hydrotermických žilách, byl záhy objeven a popsán již v roce 77 Pliniem.

Známé krystaly jehlicovitého habitu, "antimonitoví ježečkové" se vyskytovaly hlavně v Durynsku a v pohoří Harcu, v proslulých dolech ve Štiavnici a v Kremnici, u nás ve Stříbře a na Příbramsku, v Petrovicích u Sedlčan, v Milešově a na dalších místech. Nejkrásnější exempláře zvané "antimonitové hřeby" pocházejí z Japonska. Pro snadnou roztíratelnost sloužil hlavně k přípravě barev. V kyselině chlorovodíkové se zbarvuje do oranžova, tavitelný je při 548 stupních Celsia. O antimonitu vznikla již ve středověku rozsáhlá literatura a proto není divu, že fyzikové hovoří o tom, že antimon je prvým prvkem Mendělejevovy soustavy, který má svoji monografickou literaturu.

"Jsem to já, Antimon, o kterém je řeč. Ve mně se Merkur, Síra i Sůl nacházejí, tři velké principy zdraví. Merkur je králem, síra je červení a sůl má černou barvu země", napsal Basilius Valentinus v Triumfujícím voze Antimonu. Komentář k tomuto spisu Basilie Valentina z pera hamburského lékaře a chemika Theodora Kerckringia vydaný v Amsterdamu roku 1671 doprovází barokní rytina Romeyna de Hooghe, která představuje snad Osiridův vůz, který je nástrojem "zduchovnění duše".

O antimonu psali i další autoři. Alexandr von Süchten, chemik a básník, který žil mezi lety 1546--1560 v Gdaňsku, psal latinské traktáty o antimonitu, které do němčiny překládal Johann Thöld. Süchtenův spis Liber vnus De secretis Antimonij. Das ist Von der grossen heymlichkeit die Artzney belangent. ... vydaný ve Štrasburku roku 1570, se nachází ve známé alchymistické knihovně ze zámku Tovačov a patřil Samuelu Ladislavu Güttlerovi.

Pojednání o antimonu nalezneme i v knize anglického diplomata a námořního admirála Kenelma Digbyho (1605--1665), který byl velkým přívržencem alchymie a medicíny. Nicolas Lémery (1645--1715), autor knihy Neue Curieuse Chymische Geheimnisse des Antimonii se učil mnoho let lékárníkem v Rouen, Paříži a Montpellier. Od roku 1672 měl laboratorium v Paříži. Jako příslušník církve reformované musel opustit Paříž a odejít do Anglie.

Nakonec roku 1686 přestoupil na katolickou víru. O rok později byl jmenován členem Akademie věd. Z alchymie známe také značky pro označení Krále antimonu (Antimonkönig, Regulus antimon), Antimonii hepar či Foi d'antimoine, antimonového květu a antimonového skla. Některé z nich možná patří k těžko objasnitelným značkám vzácného rukopisu Symbola Chiroglifica, pocházejícího z knihovny duchcovské větve Valdštejnů. Rukopis z 18. století vyniká pozoruhodnou výzdobou. Silné černé kruhy rámující kresby s alchymistickou symbolikou jsou tvořeny práškem z rozdrceného antimonitu, jak prokázala analýza provedená na elektronickém mikroskopu ve Výzkumném ústavu kriminalistickém.

To, že neznámý autor rukopisu použil při výzdobě rukopisu prášku z rozdrceného antimonitu, odpovídá představě alchymistů o jednotě prostředků a cíle alchymistického díla. O kvalitách rukopisu Symbola Chirogliphica se ostatně budou mít možnost přesvědčit příznivci knih z nakladatelství TRIGON, které chystá jeho překlad a faksimilované vydání.

Herold č.2/1996


b-zpet.gif (516 bytes)