Text přednášky na setkání Zilvarů -- Silvarů ve Vlčicích v r. 1995 (Vyšlo v časopise Rešerše 1995/Ročník 4.1, s. 2-5.).

Poslední Zilvar na vlčické tvrzi
(Adam III. Zilvar ze Silbrštejna a Pilníkova)


Luděk Jirásek


Adam Zilvar (třetí toho jména) se narodil roku 1581 jako   čtvrté dítě Adama II. Zilvara a jeho manželky Anny Grispekové z Grießbachu. Starší sourozenci - dvojčata Jan Florián a Karel Kryštof a sestra Anna Rozina I. - zemřeli krátce po narození. Dalšími jeho sourozenci byli Jan VI. a sestry Johana a Anastázie.

Jan se oženil se svou sestřenicí (z podhořské větve) Annou Rozinou II. Zilvarovou z Podhoří. Johaniným prvním manželem byl Kryštof Bukovský z Hustířan, druhým Zikmund z Cedlic. Anastázie se provdala za Melchisedecha Bukovského z Velehradu.

Kromě těchto příbuzných ovlivnili ještě Adamův život dvě ženy z přízně. Teta Adamova otce Magdalena z Valdštejna (tedy Adamova prateta) a otcova sestřenice Beatrice II. Zilvarová, naposledy provdaná za Jana Václava Popela z Lobkovic (vlastně Adamova teta).

Žil se svými rodiči od narození ve velice kulturním prostředí na žirečském zámku. Otec Adam II. dal původní tvrz přestavět italským stavitelem Carlem Valmadim na renesanční zámek. Také finančně podporoval tiskaře Daniela Adama z Veleslavína. Adam studoval se svým bratrancem Bohuslavem Grispekem v Německu. Tehdy jim Daniel Adam z Veleslavína věnoval knihu Elegantiarum e Plauto et Trentio z r. 1589.

Matka Anna Grispeková se musela po smrti Adama II. v r. 1597 o děti sama starat až do jejich zletilosti. Když Adam v roce 1602 dosáhl 21 let, ujal se svého dědictví po otci, statků Bílá Třemešná a Třebnouševes. Pak už nic nestálo v cestě tomu, aby se v roce 1603 oženil. Za manželku si vzal vdovu po Václavu Šafgočovi, Hedviku Cedlickou. Ta byla dcerou Zikmunda Cedlického, císařského rady a presidenta Horního a Dolního Slezska. Svatba se konala na zámku v Žirči za přítomnosti řady významných osob. O tři roky později si Hedvičin otec vzal za manželku ovdovělou Adamovu sestru Johanku.

V té době držela hlavní rodový majetek - panství Vlčice - Adamova teta Beatrice Zilvarová, naposledy provdaná za Jana Václava Popela z Lobkovic. V poslední vůli z r. 1608 odkázala Beatrice Vlčice svému synovci. Zemřela v roce 1609. Svému synovci Adamovi odkázala panství Vlčice včetně hradu Břečtejna a tvrze Vlčice. V závěti ho však nabádala, aby na tomto panství nedosazoval kalvínské ani bratrské kněze, ale pouze kazatele pravé, utrakvistické.

Z Bílé Třemešné se Adam s manželkou přestěhoval do Vlčic. Krátce na to, v roce 1611, měl hraniční spor se sousedem, Janem Kryštofem z Valdštejna, pro 4 hraniční buky u Janských Lázní. Málem došlo mezi nimi k souboji, ale do druhého dne jim hlavy vychladly. Nakonec se v Hostinném usmířili.

I Adam se snažil být mecenášem kultury jako jeho otec, a tak zřídil na svém panství ve Vlčicích v roce 1614 tiskařskou dílnu. Jako tiskaře povolal pilníkovského rodáka Martina Kleinwechtera z dobrovické tiskárny. Tiskárna zde fungovala do roku 1616. Pak ji Kleinwechter přestěhvoal do Hradce Králové. Z tiskařské dílny ve Vlčicích se zachovalo celkem 6 jeho tisků, všechny v němčině nebo v latině.

10.5.1616 zemřela Hedvika Zilvarová při porodu a s ní i novorozená dcera. Obě byly pohřbeny ve Vlčicích. Na tuto událost reaguje i jeden Kleinwechterův hradecký tisk z r. 1616, vydaný právě k příležitosti smrti manželky Adama Zilvara Hedviky z Cedlic. Jeho součástí je zajímavý erb Zilvarů.

 

zilvar.gif (21494 bytes)

 

Erb rodu Zilvarů z roku 1619 .

 

V roce 1616 se také Adam připomíná jako císařský komisař královéhradeckého kraje.

Podruhé se Adam žení v roce 1619 a bere si Rozinu Miřkovskou z Tropčic. První syn Adam Vilém se jim narodil v roce 1621. Druhý syn, Jan Adam II. se narodil v roce 1622 a záhy zemřel. Poslední Adamův syn Rudolf Ferdinand se narodil stejně jako jeho bratři ještě ve Vlčicích v r. 1628, ale záhy po tom se rodina přestěhovala do Rohoznice.

Adam se aktivně zúčastnil se svým bratrem Janem na povstání stavů proti císaři, a to pomocí vojenskou, finanční i politickou. Podle rukopisu Fryštemberského získával (verboval) na Hradecku muže pro stavovské vojsko, mařil verbování pro císaře ve slánském kraji, , organizoval výzvědnou službu a i jinak podporoval povstání. Dne 5.listopadu 1622 byl odsouzen ke ztrátě 2/3 majetku. Bylo mu však zkonfiskováno všecho: jistina 6270 kop míš., panství Vlčice, k němuž náležel hrad Břečtejn, tvrz a ves Vlčice s poplužním dvorem, pivovarem, teplice Svatojanská (dnešní Janské Lázně), mlýny a rybníky, městečka Pilníkov a Svoboda, vsi Mladé Buky, Kalná Voda, Oblanov a Lhotka za Trutnovem, dále pak tvrz a ves Bílá Třemešná s polužním dvorem, vsi Brusnice, Čilmov a Doubravice (díl), s mlýny, rybníky, řekou Labem, potoky, lesy a vším příslušenstvím a nakonec i tvrz a ves Třebnouševes s poplužním dvorem, vsi Ostrov, Dobrá Voda (dolní) a Milovice (díl). Kromě těchto statků přišel Adam s bratrem Janem i o všechny své manské statky: Rokytník, Volanov, Mladé Buky, Javorník, Olešnici a Lánov. Z veškerého majetku zabaveného Adamu Zilvarovi připadlo královské pokladně 96.553,- zlatých, kdežto jemu zůstaslo jen 14.808,- zlatých.

V lednu 1623 odkoupil panství Vlčice Albrecht z Valdštejna (Adamův vzdálený příbuzný) a připojil je r. 1624 k vévodství frýdlantskému.

Statek Bílá Třemešná získal Valdštejn také, ale záhy ho postoupil jako léno Jiřímu Sádovskému ze Sloupna (dalšímu vzdálenému příbuznému Adama Zilvara). Sádovský, příslušník Jednoty bratrské, pohostinně přijímal uprchlíky chystající se za hranice, a tak se mezi nimi objevil i Komenský se svou ženou Dorinou.

Někdy v létě 1627 (celý tento rok pobýval Komenský na Třemešné) došla Sádovskému zpráva z Vlčic, že se od tamtud bude odvážet věhlasná knihovna patřící kdysi Beatrici Lobkovicové, rozené Zilvarové ze Silbrštejna. Komenský se vydal se třemi synky Sádovských a jejich učitelem Stadiem podívat se do Vlčic na tyto vzácné knihy.

Původní majitelka knihovny Beatrice byla dcerou Kryštofa Zilvara ze Silbrštejna. R. 1581 zdědila po otci polovinu jeho panství, včetně hradu Břečtejna a "tvrz Vlčice téměř všecku z gruntu od kamene velmi pěkně a nákladně vystavenou, na kteréžto toho času držitelé poctivé a veselé sídlo mívali", i s vesnicí. Beatrice výborně hospodařila a ke komfortu tvrze přičlenila i bohatou knihovnu. Její synovec Adam Zilvar, který vše zdědil, v duchu rodové tradice o knihovnu pečoval a dále ji rozšiřoval.

9. ledna 1627 zastavil Valdštejn Vlčice na 30 let jako knížecí manství císařskému plukovníkovi Danielu Hebronovi. Ten se pravděpodobně chtěl v krátké době do takto získané tvrze nastěhovat a tak byl bývalý majitel Adam Zilvar i s rodinou nucen se chystat ke stěhování. S osobním majetkem, který Zilvarovi zabaven nebyl, (tedy i s knihovnou) chtěl rodovou tvrz opustit. Zpráva o tom přivolala do Vlčic Komenského. Ten ve zdejší knihovně narazil na Bodinovu Didaktiku, která ho inspirovala k napsání díla Didactica magna

V roce 1628, po narození syna Rudolfa Ferdinanda, se Adam Zilvar definitivně odstěhoval z Vlčic do Rohoznice u Miletína, která patřila jeho manželce.

Adam vlastnil již před rokem 1622 ve Slezsku dva statky, Klein Eylau a Kraschen. Je velice pravděpodobné, že po celé období od konfiskace majetku až do smrti jeho manželky Roziny trávil mnoho času právě na těchto slezských statcích. Sídlil v Klein Eylau. Můžeme se také domnívat, že právě sem přestěhoval slavnou vlčickou knihovnu. Protože do Lešna odtud není daleko, mohla sloužit i potřebám Komenského a Jednoty.

Když po roce 1650 Rozina zemřela, přijel Adam naposledy do Čech. Zde vyřídil dědictví po své ženě a odešel se synem Rudolfem Ferdinandem zpět do Slezska. Ještě 23.7.1652 napsal Adam Zilvar pilníkovským dopis z Rohoznice. Po tomto datu již o něm nejsou žádné zprávy. Nevíme, kdy zemřel, nevíme, kde byl pohřben.


Prameny:

SÚA Praha, Zemské desky, sig. 135 B.14, Poslední  vůle Beatrice Lobkovicové ze Silbrštejna a Pilníkova, na Vlčicích a Nových Zámcích  z roku 1608.

Literatura:

SINAPIUS: Der Schlesischen Adels Anderer Theil oder Fortsetzung Schlezischer Curiositäten. Leipzig und Breslau 1728, s. 469 - 471.

BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách.  Praha 1882.

SEDLÁČEK, Augustin: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl V., Podkrkonoší. Praha 1887.

BLASCHKA, Anton: Simon Hüttels Stammbuch der Silber von Silberstein. In: Jahrbuch des Deutschen Riesengebirgsvereines (sitz Hohenelbe) für das Jahr 1923. Hohenelbe 1923, s. 1.

JOHANIDES, Josef: První knihtiskárna v Hradci Králové. Martin Kleinwechter.   In:  Strahovská knihovna - sborník Památníku národního písemnictví. Praha 1969.

LHOTA, Jan Nepomuk: Miletín nad Bystřicí. Brno 1888

PROCHÁZKA, Jaroslav: Jan Ámos Komenský v Podkrkonoší. In: Trutnovsko - sborník vlastivědných prací a zpráv ..., Trutnov 1958.

ŠIMÁK,  J.V.: Studenti z Čech, Moravy a Slezska na německých universitách v XVI. - XVIII. stol. XII. Frankfurt nad Odrou. In: Časopis musea království českého, roč. LXXX. Praha 1906,  s. 300.

OTTůV slovník naučný (ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí). Díl XXVII., Vůz - Žižkowski. Praha 1908, s. 611 - 612.


Copyright © 1995 Luděk Jirásek


b-zpet.gif (531 bytes)